Jak vlastně dýchají stěny domu

--------------------------------------------------------------------------------

Pojem dýchající konstrukce musí každého stavebního odborníka uvést do rozpaků, žádná norma ani technický předpis tento pojem neznají ani nedefinují. Zkusme tedy společně najít odpověď na otázku, co by tak často zdůrazňované dýchání konstrukce mohlo vlastně znamenat.

Představa, že stěna nebo konstrukce dokáže nasávat okolní vzduch a dále ho zpět vytlačovat tak, jak běžně chápeme dýchání, je evidentně technicko fyzikální nesmysl - jaká energie by tento systém poháněla a kde by se uvnitř stěny shromažďoval takto nasátý vzduch před jeho vytlačením?  Dýchání konstrukce tedy určitě nemůže souviset se vzduchem jako takovým.

 
Vzduch však velmi často obsahuje vodu ve formě páry (vlhkost vzduchu) a tato vodní pára (je-li ve vzduchu obsažena) má velmi zajímavou vlastnost. Velmi rychle se v jakémkoli uzavřeném prostoru rozpíná a snaží se tento prostor vyplnit zcela rovnoměrně – tedy aby vlhkost vzduchu v celém uzavřeném prostoru byla rovnoměrná. Fyzika tuto vlastnost popisuje pomocí tkzv. parciálních tlaků vodní páry (parciální tlak znamená stejný tlak ve všech směrech) tak, že se stoupající hustotou vodní páry v dané části vzduchu stoupají v této části vzduchu i parciální tlaky vodní páry.

Fyzika dokázala, že parciálními tlaky působí vodní páry na své okolí tak dlouho, dokud nedojde k jejich vyrovnání s okolím, tedy dokud není množství vodní páry v celém prostoru rovnoměrné. Tyto parciální tlaky vodní páry jsou tak účinné, že vodní pára dokáže prostupovat i pevnými konstrukcemi (například stěnou) oddělujícími dva prostory s různými parciálními tlaky vodní páry (s různou vlhkostí vzduchu), na molekulární úrovni vodní pára prochází i například sklem! Pro prostup vodní páry pevnými materiály se vžilo označení difuze vodních par. Rychlost prostupu vodních par je závislá na vlastnostech materiálu, kterým musí tato pára procházet. Fyzika tyto vlastnosti materiálů, které brání prostupu vodních par, popisuje několika veličinami, například součinitelem difuze, difuzním odporem, ekvivalentní difuzní tloušťkou atp.

Pozor, je nutno si stále připomínat, že k tomuto jevu (difuzi vodní páry) dochází pouze mezi dvěma prostory s rozdílnými parciálními tlaky vodní páry! Nesouvisí tato vlastnost vodní páry prostupovat pevnými konstrukcemi mezi dvěma prostory  nějak s pojmem dýcháním konstrukce ?

 
Vodní pára obsažená ve vzduchu má ještě jednu zajímavou vlastnost. Existují materiály, které dokáží při určitém nasycení vnitřního vzduchu vodní parou tuto vodní páru v určitém množství absorbovat přímo do své struktury a naopak v případě poklesu vlhkosti vnitřního vzduchu část této vodní páry zpět uvolnit. Ideálním absorbčním materiálem je nepálená hlína následovaná dřevem (pochopitelně bez povrchových úprav) a překvapivě sádrou. Nemá tato vlastnost vodní páry vstupovat do pevné konstrukce a následně z ní vystupovat zpět do stejného prostoru nějakou souvislost s dýcháním konstrukce ?

V předcházejících dvou odstavcích jsme popsali dva měřitelné fyzikální procesy, které objektivně existují a snad by nějak mohli souviset s dýcháním konstrukce. Odpověď na otázku co je dýchání konstrukce ale jednoznačně dát neumíme, naznačili jsme dvě z našeho pohledu logické možnosti. Pokud tedy někdo pojem dýchání konstrukce použije, nezbývá než přímo jeho se zeptat, co tím přesně myslí, o jaký fyzikálně technický proces se jedná, jak se měří, a jakými fyzikálními veličinami se popisuje.
 

Oba výše popsané procesy (difuzi a absorpci vodní páry) a jejich skutečné působení ve stavbě popisujeme v samostatném článku.

zpět